Každý den nás napadá několik desítek tisíc myšlenek. Většina z nich přichází a odchází zcela nekontrolovaně. Věděli jste ale, že naše myšlenky zásadním způsobem ovlivňují náš život? V tomto článku se můžete dočíst, proč tomu tak je, a předávám vám moje 4 poznatky, jak myšlenky vlastně fungují.
Začneme mým oblíbeným příběhem.
Jednoho dne se na farmu, kde žil starý farmář se svým synem, zatoulala mladá silná kobyla. Protože kobyla nikomu nepatřila, farmář se rozhodl, že si ji nechají. Všichni sousedé z vesnice se seběhly a obdivovaly mladou klisnu. „Vy máte ale štěstí!“ říkali. Farmář však jen pokrčil rameny a odvětil: „štěstí nebo smůla, kdo ví.“
Za pár dní se jeho syn rozhodl kobylu projezdit. Během svižné jízdy však z jejího hřbetu spadl a zlomil si obě nohy. Všichni sousedé se seběhli k farmářovi domů a začali syna litovat. „Vy máte ale smůlu!“ lámali rukama babičky z vesnice. Starý farmář jen pokrčil rameny a řekl: „štěstí nebo smůla, kdo ví.“
V zemi o měsíc později vypukla válka. Krajem táhl pluk vojáku a z každé vesnice odvedli všechny mladé muže. Farmářův syn jim se dvěma zlomenýma nohama nebyl však nic platný, a tak ho nechali doma. Ženy z vesnice plakaly pro své muže a říkali farmáři „vy máte ale štěstí!“. Farmář však jen odpověděl: „štěstí nebo smůla, kdo ví.“
Jak vidíte v příběhu, lidé mají tendenci si o všech lidech, věcech a událostech ihned udělat názor. Rozdělují věci na dobré a špatné, věci, které mají rádi a které nemají rádi.
Když věci vyhodnotíme a uděláme si o nich názor, dává nám to pocit jistoty – že tento svět známe a víme, jak to v něm funguje. Často proto nejsme ochotní svůj názor měnit. Jakmile si vytvoříme nějaký systém názorů, máme tendenci v něm zůstávat.
Je to i tím, že náš mozek si při daném způsobu přemýšlení vytváří synaptická spojení mezi konkrétními mozkovými buňkami a tak je čím dál jednodušší myslet stále stejným způsobem. Jako byste měli v blátě vyjeté koleje. Z vyjetých kolejí je těžké dostat se ven a jet mimo koleje nebo dokonce vytvořit koleje nové.
V článku Jak nepromarnit život, aneb štěstí nečeká jsme se bavili o tom, jak dva lidé mohou stejnou situaci vnímat zcela odlišně.
Někdo vidí sklenici jako poloplnou a někdo jako poloprázdnou. Člověk s poloplnou sklenicí je šťastný, že ještě polovinu má. Člověk s poloprázdnou sklenicí je nešťastný, že už o polovinu sklenice přišel.
Situace je stále stejná, ale jeden z ní má dobrý a druhý špatný pocit. Proto nezáleží na situaci jako takové, ale na tom, jak ji interpretujeme.
Většinou třeba rozchod, vyhazov nebo ztrátu nějaké věci hodnotíme negativně. Co když ale bude vyhazov impulzem pro vlastní podnikání nebo lepší pracovní pozici?
Pokud se na vyhazov budeme dívat, jako na něco negativního, budeme se kvůli tomu trápit. Pokud se na to však budeme dívat jako na příležitost zlepšit svůj život, i když to krátkodobě bude třeba náročné období, dodá nám to motivaci a chuť se snažit.
Občas se tedy vyplatí zapracovat na tom, abychom změnili způsob, jakým věci/situace vnímáme a jak je hodnotíme.
Poznatek první: O stejné situaci je možné vytvořit si různé myšlenky/názory.
Denně má člověk 60 000 – 80 000 myšlenek, tedy něco mezi 3 750 – 5 000 myšlenek během jedné hodiny (pokud osm hodin denně spí).
Všechny myšlenky můžeme rozdělit do tří základních skupin.
Řada myšlenek probíhá na podvědomé úrovni, nebo tak rychle, že si je ani nestihneme uvědomit. Často si tedy nejsme vědomi toho, jaké myšlenky nám běží hlavou. S jistotou však můžeme, říct, jestli jsme právě měli myšlenky pro nás příjemné nebo nepříjemné, podle toho, jak se cítíme.
Vraťme se k příkladu s poloprázdnou a poloplnou sklenicí. Už víme, že i když je situace stále stejná, jeden z ní má dobrý a druhý špatný pocit.
Co to znamená? Když změníme to, jak situaci interpretujeme, můžeme změnit i to, jak se ohledně ní cítíme.
Sečteno a podtrženo, svými myšlenkami ovlivňujeme to, jak se cítíme. A to, jestli se většinu času cítíme příjemně nebo nepříjemně má přímý vliv na to, jak kvalitní život žijeme.
O kvalitě našeho života proto rozhodují naše myšlenky.
Poznatek druhý: Myšlenky ovlivňují to, jak se cítíme.
Myšlenky a emoce nejsou nic hmatatelného. Přesto víme, že existují a navíc je možné je zachytit a měřit pomocí přístrojů. Jakou formu tedy myšlenky a emoce mají, když nejsou hmatatelné, ale lze je měřit?
Myšlenky a emoce mají formu energie a mají určitou frekvenci.
V příštím článku si vše vysvětlíme z více vědeckého hlediska, dnes chci především vysvětlit, jak myšlenky ovlivňují život. Prozatím tedy berme jako fakt (nebo premisu, předpoklad), že myšlenky a emoce jsou energie a mají frekvenci.
Pokud máme myšlenky a emoce o určité frekvenci, pak, podobně jako rádio, „vysíláme“ (ve skutečnosti vibrujeme) tuto frekvenci do vnějšího světa. A stejně tak ostatní lidé vysílají na základě svých myšlenek a emocí určité frekvence do vnějšího světa.
Ve Vesmíru funguje tzv. zákon rezonance. Ten říká, že frekvence, kterou jsou stejné nebo hodně podobné, se k sobě přitahují. (Resp. to, co vibruje na stejné frekvenci, se k sobě přitahuje.)
Proto si budeme do života vždy přitahovat lidi, kteří mají myšlenky a emoce na podobné frekvenci, jako jsou ty naše. Přitahujeme podobně „laděné“ lidi. Lidi, se kterými máme podobné myšlenky a zažíváme podobné emoce. Jak se říká, vrána k vráně sedá. 🙂
Události, které se v našem životě odehrají, v nás vyvolávají myšlenky a pocity. Aby Vesmír zachoval rovnováhu, bude nám do života přinášet takové události, díky kterým budeme mít myšlenky a emoce na stejné frekvenci, jako máme teď.
Takto jednoduše fungují zákony Vesmíru. A lidé o nich od nepaměti vědí – důkazem je pořekadlo, že „to, co vyšleš, se ti vrátí.“
Všechno to funguje skrze frekvenci – frekvence, kterou pomocí myšlenek a emocí do světa vyšleme, se nám vrátí v podobě lidí, událostí a hmotných věcí.
Poznatek třetí: Myšlenky (a emoce) ovlivňují, jaké lidi, události a věci v životě máme.
Naštěstí, zdaleka ne všechny naše myšlenky, které nám v hlavě proběhnou, se pak také realizují. Umíte si představit, kdyby to takhle fungovalo? Představili byste si slona a najednou by se před vámi objevil.
Vesmír věděl, co dělá a nastavil pojistku. Ve chvíli, kdy pochopíte, jak tato pojistka funguje, budete schopní do svého života přitáhnout cokoliv, co budete chtít. Jste připravení? 🙂
Tou pojistkou je, že se realizují jen dva typy myšlenek.
Pokud jsou myšlenky umocněny silnou emocí, mají větší vliv a o to silněji tuto myšlenku a emoci vysíláme/vibrujeme do okolního světa.
Např. někteří lidé vnitřně věří, že jsou oběti. Silně prožívají to, že jsou chudáci, kterým se dějí špatné věci. Proto i silně vysílají tuto frekvenci do světa a tím si přitahují nejrůznější špatné situace. Jim se tak potvrzuje to, co už dávno ví – že jsou oběti.
Pokud prožíváme emoce na stejné frekvenci, jakou mají situace, které chceme zažívat, danou situaci/věc do našeho života přitahujeme.
V životě tak můžeme mít to, co si přejeme, když se naladíme na odpovídající emoce. Na tomto principu fungují například vizualizace, které používají mimo jiné i profesionální sportovci, aby si přitáhli výhru.
Jediný problém spočívá v tom, že Vesmír nedokáže rozeznat, jestli jsou myšlenky a emoce pozitivní nebo negativní. Ať už tak myslíme a prožíváme myšlenky dobré nebo špatné, přitahujeme si tuto frekvenci do života.
A protože většina lidí vědomě neovládá svoje myšlenky, ani emoce, často si do života přitáhnou věci, o které vůbec nestojí! V průběhu dne často myslíme na věci, které nechceme, věci, kterých se bojíme a které odmítáme. Protože se ale jedná o silné emoce, mají tyto myšlenky velký vliv.
Druhý způsob, jak se v našem životě věci realizují, je bytostný stav „vím“.
Jakmile „vím“, že je něco pravda, nebo že to nějak funguje, je zaručené, že se to tak opravdu stane.
Hodně lidí se například v životě bálo, že neudělá nějakou zkoušku, nebo že se něco pokazí. Nakonec se to ale nevyplnilo. Jakto? Uvnitř měli nastavené, že to dobře dopadne, že to zvládnou.
Tento bytostný stav je silnější, než strachy nebo obavy.
„V životě mě trápila spousta věcí, z nichž většina se nikdy nestala.“
Mark Twain
Náš bytostný stav není dán našimi myšlenkami, ani tím, co bychom si přáli. Není to nic rozumového a nevychází z mysli. Je to o tom, co máme vnitřně nastavené, ukotvené v našem těle, v našich buňkách (a auře). Tento vnitřní stav je tak silný, že se nakonec vždy realizuje.
To je také důvod, proč ne vždy fungují vizualizace a pozitivní myšlení nebo afirmace. V hlavě si můžeme opakovat, že jsem bohatí, jak chceme, ale pokud ztělesňujeme chudobu, stav našeho bankovního účtu se jen tak nezmění.
Poznatek čtvrtý: O tom, které myšlenky se v našem životě realizují a které nikoliv, rozhoduje síla našich emocí a bytostný pocit „VÍM“.
Emoce a stav „vím“ rozhodují o tom, co se vám bude v životě dít.
Emoce jsou určovány našimi myšlenkami a způsobem, jakým situace vyhodnocujeme a jak o věcech přemýšlíme. Pokud tedy chcete žít život podle svých představ, potřebujete se naučit, jak vědomě pracovat se svými myšlenkami, a tím i se svými emocemi.
Stejně tak bytostný stav „vím“ je výsledkem našich vnitřních představ, názorů a postojů, které jsme si během života vypěstovali nebo které jsme zdědili po našich předcích. I tento stav je možné měnit, když jsme ochotní sami na sobě pracovat.
Pro spoustu lidí jsou věci, o kterých jsem dnes mluvila, dost abstraktní, nebo až neuvěřitelné. Také jsem byla na začátku skeptická, až dokud jsem se nenaučila, jak tyto informace používat ve vlastním životě.
Proto se v příštím článků podíváme na to, jak všechny tyhle věci fungují z vědeckého hlediska– abyste viděli, že dnes již existují důkazy, že Vesmír takto funguje, a nejsou to jen nějaké „ezo kecy“. 🙂