Nervový systém a trauma: jak vzniká, jak se projevuje a jak ho léčit

Mnoho lidí zažívá dlouhodobé napětí, únavu, úzkost, emoční výkyvy nebo neurčitý pocit, že „něco není v pořádku“, i když jejich život na první pohled funguje. Často se snaží situaci pochopit rozumem, analyzují svou minulost nebo hledají logické vysvětlení. Přesto se úleva nedostavuje. Kořen těchto potíží totiž není v myšlení. Může za ně nervový systém a nezpracované zkušenosti uložené v těle.

Tento článek srozumitelně vysvětluje, jak spolu souvisí nervový systém, trauma a proces léčení. Ukazuje, proč trauma vzniká, jak ovlivňuje náš každodenní život a jakým způsobem lze nervový systém postupně vracet zpět do rovnováhy.

Nervový systém: náš vnitřní systém přežití

Nervový systém je biologický řídicí systém těla. Jeho hlavním úkolem není štěstí ani výkon, ale zajistit přežití v nebezpečné situaci.

Zjednodušeně se nervový systém může nacházet v jednom ze tří stavů:

• Stav klidu a bezpečí – tělo je uvolněné, mysl jasná, jsme ve spojení se sebou i s druhými.
• Stav ohrožení (boj / útěk) – tělo je v napětí, zrychluje se tep i dech, objevuje se stres, úzkost nebo podráždění.
• Stav zahlcení (zamrznutí / odpojení) – energie klesá, objevuje se otupělost, únava, prázdnota nebo pocit odpojení.

Zdravý nervový systém se mezi těmito stavy dokáže plynule pohybovat a po zátěži se přirozeně vrací zpět do klidu. Pokud se to však opakovaně nedaří, začínají vznikat potíže.

Kdy a proč vzniká trauma

Trauma nevzniká samotnou událostí, ale tím, jak na ni nervový systém dokáže (nebo nedokáže) reagovat.

Trauma může vzniknout při:

• silně ohrožujících událostech (nehoda, násilí, ztráta),
• dlouhodobém stresu,
• emočním zanedbání,
• opakovaných situacích, kdy se člověk necítí v bezpečí.

Může ale vzniknout i ve zdánlivě „malých“ situacích, pokud je nervový systém přetížený a nemá dostatek podpory. To se často děje v dětství, kdy je nervový systém ještě nezralý a nemáme dostatek nástrojů, jak se se silnými emocemi vyrovnat.

To, zda trauma vznikne, je vždy individuální. Každý člověk má jinou kapacitu zvládat zátěž a jiné vnitřní i vnější zdroje.

Co se děje v mozku a těle při traumatu

Pokud dojde k situaci, kterou nervový systém vyhodnotí jako ohrožující nebo zahlcující, automaticky se v mozku aktivují starší části mozku, které mají na starost přežití.

Do těla se uvolní stresové hormony a tělo se připraví na boj, útěk nebo zamrznutí. Svaly se stáhnout, dech se změní, pozornost se zúží.

Současně se utlumí části mozku, které mají na starosti klidné myšlení, nadhled a časový kontext. V ohrožení totiž není prioritou přemýšlet, ale přežít. Tato reakce je normální a zdravá.

Pak ale nastává důležitý okamžik – dokáže tělo po skončení situace reakci dokončit? Pokud ano, nervový systém se postupně vrátí do klidu, stresová reakce se uzavře a zkušenost se uloží jako běžná vzpomínka. Trauma nevzniká.

Pokud ale tělo reakci dokončit nemůže, protože například není únik či pomoct, situace trvá příliš dlouho nebo je nervový systém přetížený, stresová reakce se neukončí. Tělo tak zůstává v obranném režimu, nervový systém se nevrátí do rovnováhy a vzniká trauma.

Trauma je to, co v těle a nervovém systému zůstane, když zkušenost nemohla být dokončena a integrována.

Protože byl mozek v režimu přežití a chybělo bezpečí, zkušenost se neuloží jako ucelená vzpomínka, ale pouze jako fragmentový otisk, který obsahuje tělesné pocity, emoce, obrazy, napětí, impulzy k pohybu nebo stažení. Pro mozek nemá tato vzpomínka jasný začátek ani konec a není označena jako minulost.

Trauma tak není pro nervový systém vzpomínkou, ale stále trvající stav ohrožení. Při pozdějších podnětech, které se byť jen vzdáleně podobají původní situaci:

• se znovu spustí stresová reakce,
• tělo reaguje dříve než mysl,
• reakce bývá silnější, než by odpovídalo přítomné situaci.

Člověk s aktivním otiskem traumatu proto reaguje prudce a nepřiměřeně i v běžných situacích. Jeho tělo se cítí být v nebezpečí a bojuje v tu chvíli za své přežití.

Proto trauma nelze „zvládnout mentálně“, ale pouze znovu bezpečně zpracovat skrze tělo a nervový systém.

Jak se trauma projevuje

Nejde tedy primárně o to, co se stalo nebo jak náročnou situací jsme prošli, ale o to, že se nervový systém nedokázal vrátit zpět do rovnováhy.

V důsledku traumatu pak zůstává nervový systém částečně „zaseknutý“ v obranném režimu, i když ohrožení už dávno pominulo. A to následně ovlivňuje prožívání, chování i životní volby.

Mezi časté projevy traumatu patří například:

• úzkost, stud, hněv, smutek bez jasné příčiny,
• chronické napětí, únava a otupělost,
• emoční zahlcení, přecitlivělost nebo naopak odpojení od emocí a těla,
• vtíravé myšlenky či flashbacky,
• potíže se soustředěním a pamětí,
• rigidní přesvědčení („nejsem v bezpečí“, „něco je se mnou špatně“),
• vyhýbání se určitým situacím,
• přehnaná reakce na stres,
• potíže s důvěrou, blízkostí nebo hranicemi.

A tak, i když bychom vědomě chtěli udělat určitou akci nebo rozhodnutí, tělo nám to jednoduše nechce dovolit.

Jak zpracovat trauma

Dobrou zprávou ovšem je, že i stará či hluboká traumata je možné postupně zpracovat.

Ke zpracování traumatu je zapotřebí:

• vrátit nervový systém do stavu klidu a bezpečí, tzv. regulace,
• tělo tak postupně opustí obranný režim,
• může začít zkušenost zpracovávat,
• a ta může být poté zařazena do minulosti.

Integrace tedy neznamená zapomenout na to, co se stalo, ale nebýt tím už nadále řízen a ovládán.

Praktický návod: jak regulovat nervový systém a podporovat léčení

1. Začněte regulací, ne traumatem

Nejprve začněte budovat fyzický pocit bezpečí – v bezpečí se musí cítit především tělo, nikoli jen mysl. Bez tohoto kroku není možné jít do hlubší práce s traumatem.

Pomoci mohou jednoduché kroky:

• zpomalte výdech, věnujte se dechovým cvičením,
• vnímejte oporu těla (chodidla na zemi, záda opřená o židli),
• dopřejte si pravidelný rytmus (chůze, jemné pohupování),
• rozhlédněte se po místnosti a pojmenujte si v duchu, co vidíte,
• poslouchejte nahrávky nebo videa s klidným hlas,
• navažte kontakt s přírodou (například sezení pod stromem má velmi uklidňující účinek na nervový systém),
• uvolněte se v přítomnosti druhé osoby (například spočinutí v objetí důvěryhodného terapeuta/terapeutky nebo blízké osoby).

2. Začněte se propojovat s traumatem

Jakmile se cítíte alespoň v bezpečí, stabilně a uvolněně, můžete se začít pozvolna dotýkat traumatu ve vás. Není potřeba jít do témat dlouho nebo intenzivně.

Často úplně stačí:

• krátce si všimnout tělesného pocitu,
• zůstat s ním jen pár vteřin,
• poté se vrátit k něčemu příjemnému nebo neutrálnímu.

Záleží na tom, jak silné trauma nesete a na co si v danou chvíli troufáte. Můžete si dát vnitřní záměr, aby se vám ukázalo pouze to, s čím si nyní dokážete poradit a co jste schopni unést.

Je velmi vhodné začínat spíše s menšími tématy a nezpracovávat hned to nejtěžší trauma, které v sobě máte. Buďte k sobě zodpovědní. Pokud je pro vás něco příliš zahlcující, je důležité vyhledat podporu profesionálního terapeuta.

3. Naslouchejte tělu

Tělo často samo naznačuje, co potřebuje. Může se objevit impuls:

• změnit polohu,
• nadechnout se nebo vydechnout,
• jemně se protáhnout,
• vydat zvuk,
• brečet, zívat nebo říhat.

To vše mohou být přirozené způsoby, jak tělo uvolňuje usazené trauma nebo „zaseknutou“ energii. Do ničeho se nenuťte, ale zároveň to, co přichází spontánně, nepotlačujte.

4. Vracejte se do přítomnosti

Opakovaně si připomínejte:

• kde se právě nacházíte,
• že je teď a tady bezpečno,
• že máte volbu.

Tímto jednoduchým způsobem učíte nervový systém nový vzorec fungování – že přítomnost není nebezpečná a že se může vracet do klidu.

Závěr

Trauma není selhání, ale přirozená reakce nervového systému na přetížení. Léčení neprobíhá silou, ale skrze bezpečí, trpělivost a postupnou regulaci. Jakmile se nervový systém začne cítit bezpečněji, podvědomé vzorce se mohou změnit a tělo se postupně vrací do rovnováhy.

Uzdravení znamená znovu získat kontakt se sebou, se svým tělem a se životem v přítomném okamžiku. A právě schopnost prožívat přítomný okamžik je základem skutečné vnitřní spokojenosti.