Když pustíte kontrolu, život se začne dít – naučte se důvěřovat

Když jsem byla malá, rodiče mi říkali, že se mám dobře učit a makat na sobě, protože pak toho v životě hodně dosáhnu. Začala jsem věřit, že si musím vše vydřít a že je na mně, abych svůj život měla perfektně pod kontrolou. Napadlo vás ale někdy, co se stane, když kontrolu pustíte? Právě to mě měl život naučit…

Příliš snahy škodí?

Všechny úkoly jsme se snažila mít v pořádku, chodila jsem na spoustu kroužků, sportovala, četla knížky a zkrátka dělala vše proto, abych to jednou „někam dotáhla“. Byla jsem perfekcionistka a snažila jsem se si svůj život nalinkovat.

Zvláštní ale bylo, že občas to bylo jako narážet do zdi. Když jsem se třeba snažila najít si první brigádů, rozeslala jsem snad 50 životopisů, odpověděla na mraky inzerátů, ale ani jednou mě nikdo na pohovor nepozval. Říkala jsem si, co dělám špatně?

Přestala jsem to řešit. Za pár týdnů mi kamarád přeposlal inzerát na brigádů v účtárně. Poslala jsem jim svůj životopis a světe div se, po pětiminutovém telefonickém pohovoru jsem byla přijata! A tohle nebyl zdaleka jediný případ, kdy život něco vyřešil „pro mě“…

Když se ohlédnu a zavzpomínám na posledních 15 let svého života, uvědomuju si, že všechny ty nejlepší věci, které se mi staly, ke mně přišly tak nějak samy. Od možnosti vycestovat na Erasmus, přes různá seznámení se skvělými lidmi, dva vysněné výlety do Anglie, různé pracovní nabídky, až po možnost přestěhovat se z města do krásné přírody.

Když jsem se o všechny tyhle věci pokoušela sama, třeba tím, že jsem rozesílala životopisy, hledala si letenku nebo vhodná bydlení, nic z toho nebylo. Vždycky ale stačilo chvíli (nebo občas i pěkně dlouhých pár let 🙂 ), počkat, a voilá – bylo hotovo a stačilo tomu jen říct ANO!

Když vám život říká, ať pustíte kontrolu…

Nemůžu zase říct, že dosahovat něčeho na sílu mi nikdy nic nepřineslo.

Ale když už se mi podařilo něčeho sílou vůle dosáhnout, obvykle to nemělo dlouhého trvání. A hlavně – přineslo to s sebou spoustu komplikací!

Možná jste to taky zažili. Tak MOC jste se o něco snažili a stejně to nedopadlo podle vašich představ… Třeba jste bojovali za nějaký vztah a skončilo to velkou bolestí. Možná jste se snažili za každou cenu si udržet místo v práci a výsledkem bylo, že jste odcházeli totálně naštavní a ponížení. Nebo jste bojovali za nějaký sen/cíl a nakonec sledovali někoho jiného, jak si bere všechno to, co mělo být vaše…

Ano, zdá se, že život umí být krutý… nebo?

Co když jsme se jen snažili udržet v našem životě něco, co do něj už nepatřilo a mělo to odejít? Možná jsme se celou tu dobu snažili nacpat čtvereček do kulaté díry? A přitom stačilo jen přestat s tou urputnou snahou…

Když pustíte kontrolu a rozhlédnete se, tak kolikrát zjistíte, že tu na vás čeká něco mnohem lepšího. A život se vás k tomu celou to dobu snažil navést. Jen vy jste se tomu úspěšně bránili. 🙂

Máme se na všechno vykašlat?

A tak i mě, velkou snaživku, život naučit, že je fajn, když pustíte kontrolu a otevřete se tomu, co vám život chce přinést.

Někdo by si v tuto chvíli mohl říct, že se teda přestane úplně snažit. Vyvalí se na gauč a počká, co přijde. Ale samozřejmě, že ani pasivní čekání na gauči není to pravé ořechové. Mluvím opět ze své zkušenosti, protože i touto fází jsem si prošla.

Problém je, že když upadneme do zcela pasivního čekání, energie v našem životě se jakoby zpomalí nebo i úplně zastaví. A my potřebujeme, aby energie proudila. Jinak se náš život dostane do takového zvláštního vzduchoprázda a nic moc se v něm neděje.

Na jednu stranu je tedy důležité umět se uvolnit. Pustit kontrolu a otevřít se přijímání toho, co chce do našeho života přijít. Na druhou stranu je důležité naspadnout do totální pasivity a během toho, co „čekáme“, až do našeho života přijde nový partner, práce nebo jiné věci, stále žít svůj život.

Věnovat se jiným věcem, které nás baví a u kterých cítíme radost. Protože v tuto chvíli energie v našem životě proudí. A my jsem otevření tomu nechat se mile překvapit a přijmout do svého života něco nového.

Máme právo přijímat

Právě s tím přijímáním má ale mnoho lidí problém. Kolektivní program, že si všechno musíme zasloužit, odpracovat, nebo vybojovat, je natolik silný, že jsme úplně zapomněli, že si můžeme dovolit přijímat jen tak, „bez zásluh“.

Přitom je to přirozenost. Když se podíváme na to, jak to funguje v přírodě, takový strom nebo srnka, také dostávají od života vše, co potřebují. Mají k dispozici vodu, jídlo i sluneční svit. Je o ně postaráno ve všech směrech a rozhodně si nemusí cokoliv zasloužit pílí nebo snahou. Stačí, že pouze jsou (sami sebou), a žijí v napojení na proud života.

A stejně tak je to tu k dispozici pro nás. Jen si to musíme dovolit a naskočit na vlnu života (flow), která nás dovede k tomu, co potřebujeme nebo co si přejeme.

Namísto, abychom se tedy urputně snažili najít si novou práci, rozesílali životopisy jak zuřivý a chodili z pohovoru na pohovor, se můžeme otevřít tomu, aby k nám ta správná práce přišla. Mezitím si můžeme studovat to, co nás baví. Přihlásit se třeba na nějaký kurz nebo se prostě jen věnovat čemukoliv, co nás naplňuje.

A klidně dejte vědět svým přátelům, že hledáte novou práci. Často k nám totiž příležitosti chodí právě přes druhé lidi v našem okolí. Uvidíte, že nebude dlouho trvat a vše se poskládá ještě líp, než jste si uměli představit.

Je taky důležité začit naslouchat své intuici a svému tělu. Pokud vás to někam fyzicky táhne (do města, na festival, do knihovny, na skupinové setkání), je dobré to poslechnout. Protože právě tam na vás může něco krásného čekat.

Že pustíte kontrolu neznamená, že nic neděláte

Někdo by mohl říct – když chceš být profesionální tenista, právník nebo třeba zahradník, tak je přece potřeba pro to něco udělat (studovat, trénovat to). Nestačí jen sedět doma na zadku.

A já říkám – ano, samozřejmě!

Ale je potřeba si uvědomit, z jakého vnitřního popudu se pouštíme do akce.

Jestli proto, že jsem si v hlavě usmyslela, že chci být právník (protože budu mít dobré společenské postavení, vydělám hodně peněz apod.). A tak se nutím to studovat a cítím každý den, jak mě to vlastně vůbec nezajímá a nebaví.

Nebo mě lákálo přihlásit se na tento obor a upřímně mě baví číst zákony. Ráda chodím na přednášky a pomáhat někomu řešit právní záležitosti mi připadá naplňující.

Zvenku jsou to dva lidé, kteří dělají ty stejné věci (studují, věnují se tomu). Ale vnitřně se u toho každý cítí úplně jinak – první vlastně trpí a tlačí to, druhý je ve flow a užívá si to.

Když to cítíš, udělej to…

A právě o to jde – pouštíte se do dané aktivity, protože cítíte, že musíte? Protože na sebe tlačíte, abyste něčeho dosáhli? Protože takhle se to dělá, případně nemáte jinou možnost? Pak se připravte, že směřujete k frustraci a vyhoření.

Pokud ale cítíte touhu někam jet, něco začít dělat nebo někomu zavolat, nemusíte si to zakazovat a čekat, až zavolá on vám nebo se to nějak stane samo.

To je jako ten vtip: přijde potopa a muž se začne modlit k Bohu o pomoc. Přijede hasičské auto a chce muže odvést. Ten ale pomoc odmítne a říká, že pomoc nepotřebuje, že mu pomůže Bůh. Voda stále stoupá a muž přejde do horního patra domu. Znovu přijedou hasiči na člunu, ale pán odmítá nastoupit, protože mu pomůže Bůh. A když už sedí na střeše domu, přiletí helikoptéra. Muž nenastoupí a dál čeká, až mu pomůže Bůh. Nakonec se utopí a v nebi se ptá Boha – „proč jsi mi nepomohl?“ Bůh odpoví – poslal jsem ti hasičské auto, člun i helikoptéru, to ty jsi nenastoupil! 🙂

Pokud cítíte radost, flow, lehkost a touhu něco dělat, pak je to ten nejlepší důvod jít do akce. A právě takto nás naše intuice vede k našim snům a cílům. Není to o tom, že pro to nemusíme dělat nic a vše k nám přijde samo. Není to ale ani o tom, že si to musíme vydřít a dát do toho „pot a slzy“.

A to úžasné na tom je, že čím více ve flow jste a čím více si užíváte to, co děláte, tím více zázraků k vám přichází a váš život se skládá pro vás.

Co dělat, když vás nic nebaví

Pokud jste dlouhodobě dělali věci, které vás nebavili a jste otrávení životem, bude nějakou dobu trvat, než se proud radosti a flow ve vašem životě obnoví.

První krok je, že musíte z vašeho života vyházet všechno to, co vás nenaplňuje. Někdy to může být těžké, protože řeknete – moje práce mě nebaví, ale musím tam chodit, protože potřebuji peníze.

Většinou jsme uzavření tomu, že by peníze mohly přijít i odjinud a že by o nás mohlo být postaráno i jinak, což je problém. Pokud to tak také máte, začněte alespoň tím, že začnete měnit svůj volný čas/ osobní život a budete dělat méně a méně věcí, které nechcete.

Druhý krok je začít naplňovat svůj život radostí. Mnoho lidí ale neví, co je baví nebo je nebaví nic. Je to právě proto, že si zcela zablokovaly energii radosti ve svém životě. Ale nebojte, i to se dá napravit.

Je potřeba projít obdobím tzv. restartu. Dělat méně a méně věcí, které vás nebaví, a začít zkoušet/hledat třeba i úplné maličkosti, které vám přináší alespoň nějakou radost. I kdyby to měla být jen procházka, hrnek dobré kávy, čtení knížky nebo odpočívání pod příjemnou dekou. Nemusí to být nic velkolepého ani světoborného.

Ale je načase, abyste začali vnímat sami sebe a začali se učit, jak si v životě znovu dopřávat radost. Tímto způsobem člověk může dokonce objevit svoje poslání.

Pozvánky od života

Až začnete sbírat více energie, požádejte si, aby vám bylo ukázáno, co by vás ještě mohlo bavit nebo jak byste do svého života mohli vnést více radosti.

Uvidíte, že když pustíte kontrolu a otevřete se možnostem, život s vámi začne komunikovat. Když požádáme o inspiraci nebo aby se nám ukázala cesta, vždy se ukáže.

Třeba tím, že nás někdo někam pozve, nebo najednou začneme mít chuť vyzkoušet něco nového, zaujme nás knížka o novém tématu nebo začneme všude vídat obrázky a videa s novou aktivitou. To všechno je pozvánka od života k něčemu novému, co se pro nás otevírá. A je na nás, jestli tomu řekneme ANO.

Pamatujte, že častokrát se pro nás věci otevírají krok po kroku. Nemusíte vědět, co bude za měsíc nebo za rok, nemusíte mít promyšlený plán, jak dojít ke svému cíli.

Stačí jít krok po kroku tak, jak se to před námi otevírá a jak nás život vede. A když se necháme vést, děláme ty aktivní kroky, které v dané chvíli můžeme a nesnažíme se život násilně ovládat či řídit, můžeme být až překvapení, jak nádherně se nám ten život skládá a co všechno se pro nás zařizuje.

Doufám, že vás tento článek inspiruje a kontrolu alespoň trochu pustíte. Pro mě to bylo ze začátku těžké, ale stálo to za to. Ať žije kouzlo života! ✨✨