Vztahy jsou nedílnou součástí našeho života. Tak proč musí být někdy tak složité a těžké? Toto jsou nejčastější problémy ve vztazích, které je však možné s trochou trpělivosti a tolerance vyřešit.
Každý člověk je jiný. Někomu záleží více na rodině, a někomu na práci. Někdo tvrdí, že je třeba být upřímný za každou cenu, a jiný zase, že malá lež neuškodí, když tím toho druhého chrání. Někteří lidé tráví raději čas ve dvou a někdo se svými přáteli. Někdo rád šetří a jiný rád utrácí.
Nedá se říct, že by jeden člověk měl pravdu a druhý ne, každý se na to dívá ze svého úhlu pohledu. A právě to způsobuje ve vztazích často problémy.
Obvykle dokážeme být tolerantní k lidem, kteří mají odlišný názor, pokud s nimi nemáme příliš blízký vztah a jeho volby nás neovlivňují. Když má odlišný názor náš partner, rodič, dítě nebo blízký kamarád, je už mnohem těžší být tolerantní.
Obě tyto varianty jsou dobrým řešením.
Možná však nedokážete respektovat odlišný názor druhého, aniž by vám to vadilo. A zároveň druhá strana odmítá udělat jakýkoliv kompromis.
V takovém případě máte další dvě možnosti:
Nemůžeme vyměnit svoje dítě nebo rodiče, u těch je potřeba se nějak naučit jejich životní volby respektovat. U partnera či kamarádů máme však možnost si zvolit. Někdy je tou správnou volbou najít si k sobě parťáka, který má podobné názory a hodnoty jako my.
Pokud váš partner chce veškerý volný čas trávit sportem nebo s přáteli na pivě, zatímco vy chcete kulturu a trávit čas ve dvou, bude nacházení kompromisu daleko obtížnější, než kdybyste si našli dalšího milovníka umění a romantiky. Neříkám, že kompromis v takové situaci není možný, jen, že to bude těžší.
To, jestli je ve vašem případě lepší ve vztahu pokračovat nebo ne, je zcela individuální. Nedávám vám tedy konkrétní radu, co dělat, ale ukazuji, jaké jsou vaše možnosti.
Vyvarujte se však zásadní chybě, kterou se v takové situace dopouští většina lidí, a to je, že se toho druhého snažíme změnit, nebo ho donutit k něčemu, co on nechce. To jen vyvolává ve vztahu problémy, napětí a hádky.
Nesnažte se druhého měnit. Nenuťte ho k něčemu, co nechce.
Všichni jsme svobodné bytosti a máme nárok na to, si svůj život určovat podle sebe.
Někdy jsou naše hádky a výměny názorů pouze následkem špatné komunikace. Jaké nejčastější chyby v komunikaci děláme?
Když jednáme v silných emocích, často řekneme něco, co tak nemyslíme, nebo něco, co nás později mrzí. Když cítíte, že jste naštvaní, nebo smutní, nejste v tom nejlepším rozpoložení s druhým mluvit.
Omluvte se, že potřebujete chvilku pro sebe a jděte se uklidnit. Uspořádejte si myšlenky a až budete klidní, vraťte se a věc prodiskutujte.
Často si děláme o tom druhém předsudky co a jak myslí. Každý z nás má řadu podvědomých strachů a citlivých míst, a pokud se náš partner jednoho z nich dotkne, vykládáme si jeho slova v tom nejhorším světle.
Pokud cítíte, že se vás partner dotkl, namísto emoční reakce se zeptejte, jak to myslel. Nebo řekněte, jak to pro vás zní a požádejte ho o dodatečné vysvětlení.
Když třeba žena řekne: „Já bych chtěla víc romantiky.“
Muž v tom pravděpodobně uslyší výtku, že není dost romantický. Namísto, aby se urazil, zeptá se: „Připadá mi to jako výtka, že nejsem dost romantický, chápu to správně?“ A žena mu to lépe vysvětlí: „Ne, jsi romantický dost, myslela jsem tím, že bych dnes večer ráda nějakou romantiku.“
Nebo si žena na něco stěžuje a muž jí na to řekne: „Nemáš důvod se zbytečně rozčilovat.“
Obvykle se žena urazí, že muž nerespektuje její city a říká jí, jak se má cítit. Místo toho se ho může zeptat: „Z toho co jsi řekl mi to zní, jako bys moje city nebral vážně.“ Muž jí to lépe vysvětlí: „Beru tvoje city vážně, jen nechci, aby ses trápila. Nějak to spolu vyřešíme.“
Zásadní je nevyčítat druhému to, co řekl a použít slova, která dávají najevo, jak vy jste danou věc vnímali ze svého pohledu.
Když dáte druhému prostor vysvětlit svá slova, a nebudete si dělat předsudky, předejdete nejednomu konfliktu.
To, že se druhému neskáče do řeči, se učíme už od malička, přesto to většina z nás v zápalu hádky dělá.
Pokud máte tendenci druhého přerušovat, je evidentní, že chcete především obhájit svoje stanovisko a nezajímá vás, co ten druhý chce říct. A nebo si myslíte, že víte, co ten druhý chce říct.
Úspěšná komunikace však proběhne pouze tehdy, pokud nasloucháte druhému a snažíte se jeho stanovisko pochopit. Nejde jen o to vysvětlit svůj úhel pohledu, ale především najít společnou řeč, a k tomu je potřeba znát názory vás obou.
Většina lidí neposlouchá se záměrem porozumět. Většina lidí poslouchá se záměrem odpovědět.
Stephen R. Covey
Nechte nejprve mluvit druhého, přemýšlejte o tom, co říká a teprve potom reagujte.
Ego je původem veškerých našich nedorozumění a hádek.
Ego je ta část našeho já, která se snaží dosadit „Já“ na první místo. Je to naše ego, co způsobuje, že je pro nás přednější prospěch jedince před prospěchem společnosti.
Nebudeme tady teď vést debatu o tom, jestli je ego dobré nebo ne. Má svoje výhody a nevýhody, je naší součástí z evolučního důvodu. V tematice vztahů je však důležité pochopit, jak ego funguje.
Pokud vás někdo urazí, vašemu egu se to nebude líbit, a vy proto vybuchnete, abyste hájili svoji čest.
Pokud povýšení získal váš kolega a ne vy, budete naštvaní, namísto, abyste kolegovi povýšení přáli.
Pýcha, namyšlenost, prospěchářství, povýšenost, tvrdohlavost, neústupnost, manipulace, to všechno je součástí ega. Ego se chce cítit důležitě, a pokud nám někdo dává najevo, že důležití nejsme, obvykle to skončí hádkou nebo konfliktem.
Opakem ega je soucit, láska, porozumění, tolerance, umožnění svobody druhé osobě.
Čím silnější máte ego, tím více se budete dostávat do konfliktů, hádek a svárů. Tím více si budete přát, aby všechno bylo o vás, a abyste vždy byli na prvním místě.
Pokud tedy toužíte po krásných a šťastných vztazích, a máte dlouhodobě ve vztazích s lidmi problémy, může být právě oslabování vašeho ega úspěšnou cestou.
Začněte pracovat na svém osobním rozvoji ještě dnes.
Někdy se stane, že se ze vztahu vytratí láska. Znamená to, že je se vztahem konec? Ne vždycky. Často si stačí jen uvědomit, jakými jazyky lásky oba partneři mluví a začít jeden druhému dávat to, co potřebuje.
Ze zkušenosti vím, že častokrát partnerovi říkáme, co ve vztahu potřebujeme, ale on jako by to neslyšel. Hájí se, že do vztahu vkládá dostatek úsilí a připadá mu, že jsme přesto věčně nespokojení. A nebo naopak nám partner neustále něco vytýká a my přitom máme pocit, že pro něho děláme už tak dost.
Kdo má pravdu? Oba dva.
Jde totiž o to, že jeden dává něco, o co druhý zase tolik nestojí a ten má pak pocit, že nedostává nic. Všechno to je způsobeno tím, že partneři mluví jinými jazyky lásky.
Zatímco někdo potřebuje od druhého slyšet něžná a krásná slůvka, jiný potřebuje, aby se ho partner co nejvíce dotýkal, a to nejen sexuálně. Někdo je rád obdarováván velkými i malými dárky, a sám je v hojnosti dává, jiný chce zase cítit, že mu druhý věnuje pozornost a trávit s ním čas.
Pokud dlouhodobě nebudete partnerovi dopřávat lásku v jeho jazyce, nebo ji nebudete vy sami dostávat ve formě, kterou potřebujete, láska se ze vztahu vytratí.
Více o tom, jak jednotlivé jazyky fungují se dozvíte už v dalším článku, nebo si vše můžete přečíst v knize Pět jazyků lásky, která se stala světovým bestsellerem a zachránila nejeden vztah na pokraji krachu.
Doufám, že vám tento článek přinesl něco nového a pomůže vám vyřešit problémy ve vašich vztazích.
Někdy je to pěkná fuška :-), ale stojí to za to se obklopovat lidmi, se kterými se máme rádi.
Zaměřte se na kvalitní komunikaci, naučte se respektovat odlišné názory druhých lidí, pracujte na oslabování vašeho ega a pochopte, jakým jazykem lásky druhý člověk mluví, ať mu ho můžete dopřát.
Dejte mi vědět, co si o tom myslíte.
Přeji všem krásný den,