Jak skutečně uzdravit své emoce? Vyhněte se této obrovské chybě

Posledních sedm let jsem strávila tím, že jsem zkoušela nejrůznější metody a postupy, které slibovaly emoční léčení a zlepšení života. Stejně jako mnoho dalších lidí jsem ale spadla do velké pasti, která tu na všechny, kteří se na cestu osobního rozvoje vydají, čeká. O jakou past se jedná a jak uzdravit své emoce efektivně a účinně, se dozvíte v tomto článku.

Mám velkou radost, že mi do dnešního dne lidé píšou, že jim moje články na blogu pomáhají. Jeden z důvodů, proč ale píšu tento článek je, že to, co jsem v letech 2019-2020 na blog napsala, vnímám dnes už jako zastaralé. Za tu dobu jsem prošla velkým vnitřním růstem, a tak se chci opět podělit o to, co jsem se naučila.

Ta dobrá zpráva je, že uzdravit své emoce je mnohem jednodušší, než nás většina technik učí. Zároveň je tu ale velká spousta postupů, které nás mají tendenci svádět z cesty a my se tak ve svém léčení ztracíme.

Moje cesta za uzdravením

O osobní rozvoj jsem se povrchově zajímala odjakživa, ale v roce 2018 přišel velký zlom. V té době jsem se necítila emočně dobře a začala jsem hledat cesty, jak sama sobě pomoct. Objevila jsem Metodu RUŠ, terapeutickou techniku, která učí, jak své emoce uzdravit. Je postavená na principu, že všechny naše emoce pochází z našeho dětství. Začala jsem se metodě intenzivně věnovat a také psát články na blog, abych se o vše podělila.

Mezi lety 2020 a 2021 jsem však došla do bodu, kdy mi Metoda RUŠ už nepomáhala dál růst a cítit se lépe. Byly emoce a témata, které jsem si zpracovávala stále dokola, ale nic v mém životě se neměnilo. V té době ke mně začaly chodit nové impulzy. Prošla jsem další úrovní duchovního probuzení a v podstatě ze dne na den jsem začala meditovat, pracovat s čakrami a spontánně vykládat tarotové karty.

Moje duše mě dovedla k uvědomění, že existuje ještě něco dalšího, než jenom mysl, emoce a tělo. Že jsme především duchovní bytosti, které jsou schopné intuitivního vnímání, a že tento svět je úžasné a neskutečně bohaté multidimenzionální místo tvořené energií.

Co jsem všechno zkusila

V následujících letech jsem vyzkoušela v podstatě všechny techniky a metody léčení, které jsem tady u nás objevila: SRT (práce s kyvadlem), emoční kód, léčivé vizualizační meditace, EFT, kvantování, kineziologii, práci s archetypy, léčebný kód, andělské reiki, šamanské cestování, práci s Fialovým plamenem, Cesta (Brandon Bays), Yuen metodu i práci s krystaly.

Každá z těch metod mi něco dala, ale… zároveň je problém, že mnoho z nich se snaží emoce analyzovat – jestli daná emoce pochází z dětství, z minulého života, z rodové linie nebo odkud vlastně? Nebo se snaží emoci vyléčit mentálně (např. opakováním slov), případně dochází k odvádění z těla pryč (např. vizualizace).

V tu chvíli se člověk nepropojuje se svou emocí, ale je zaseknutý ve své mysli. A to je právě ta past, do které tolik lidí na cestě osobního rozvoje spadne. Namísto, abychom se soustředili na své emoce, pohybujeme v mentální rovině. A na této úrovni není možné své emoce skutečně efektivně uzdravit.

Přestaňte své emoce analyzovat

Nejen ezoterika, ale i většina terapeutických metod, nás učí své emoce analyzovat a přemýšlet o nich. Chce se po nás, abychom o svých emocích mluvili, zjišťovali jejich příčinu, přemýšleli, jak to souvisí s naším dětstvím nebo s rodovou linií apod.

Tím, že své emoce analyzujeme, můžeme sice lépe pochopit svoje vnitřní procesy, chování a reakce. Ale nijak zvlášť nám to nepomůže naše emoce uzdravit. Možná jste si toho už sami všimli:

Že i když už chápete, že si z dětství odnášíte špatné vztahové vzorce, pořád vám to nepomohlo přestat toužit po někom, kdo víte, že je pro vás toxický.

I když už víte, že máte problém se sebehodnotou, podceňujete se a připadáte si nedostateční, protože vás např. v dětství ponižovali nebo šikanovali, nedokážete si začít sami sebe vážit.

A přestože si uvědomujete svou tendenci se lidem zavděčovat nebo se přepracovávat a víte, že vám to škodí, neumíte to změnit.

To proto, že jste se svými emocemi a vzorci doposud pracovali pouze na mentální rovině. A tam se emoce neléčí…

Emoce je potřeba cítit

Abychom změnili to, jak se vnitřně cítíme, a tím také začali žít jiný život, potřebujeme své emoce CÍTIT. Ne o nich přemýšlet.

Je potřeba se se svými emocemi propojit a BÝT s nimi v přítomném okamžiku. Přestat je odmítat a naopak jim dovolit, aby se ukázaly.

Ale není to náhodou pravý opak toho, co nás učí tento svět? Vždycky jsme slýchali: „nebuď naštvaný“, „nebreč“, „neřvi tady jak na lesy“, zkrátka – neprojevuj své emoce.

Naučili jsme se, že máme své emoce pohřbít hluboko do sebe, že je máme schovávat.

A pokud náhodou nějakou negativní emoci ucítíme, máme od ní rychle utíkat pryč. Tím, že si z ní děláme srandu a zlehčujeme ji. Nebo tím, že ji zapíráme a děláme, že neexistuje. Tím, že si najdeme nějaké rozptýlení, jako je televize, párty s přáteli, povrchní sex, nákupy apod. Nebo tím, že své emoce zajíme či zapijeme…

Ode dneška už ale budete vědět, jak ke svým emocím přistoupit konstruktivně…

Jak skutečně uzdravit své emoce?

Přestěňte o svých emocích přemýšlet a na chvíli se posaďte.

Začněte vnímat to, jak se cítíte a začněte se se svými emocemi propojovat.

Uvědomte si, co vlastně skutečně cítíte – ve svém těle, nikoliv v hlavě… (častokrát je totiž rozdíl v tom, co cítíme vs. co si myslíme, že cítíme).

Dejte si na čas. Může trvat i několik minut, než vaše tělo pochopí, že mu konečně věnujete pozornost a než se emoce uvnitř vás proberou k životu.

Postupně můžete začít cítit smutek, vztek, bezmoc, pocit, že jste k ničemu nebo že vás nikdo nemá rád.

Ze začátku to může být velmi slabé, ale když zůstanete pozorností u daného pocitu, postupně začne zesilovat.

A přesně to chceme a potřebujeme. Chceme si dovolit cítit plnou sílu dané emoce, která v nás přebývá. Naším úkolem ovšem není analyzovat, kde se tato emoce vzala nebo s čím souvisí. Je potřeba ji plně vnímat, pozorovat a dovolit si ji procítit.

Nespadněte do příběhů

Častokrát se děje, že se vyjeví i různé příběhy a vzpomínky, které s danou emocí souvisí. V těch vzpomínkách se k vám třeba někdo nezachoval hezky, někdo vás zradil, ublížil vám nebo vás opustil. Je velmi důležité do tohoto příběhu nespadnout a nezačít přemýšlet jako oběť: „neměl se takhle chovat“, „on je v tomto příběhu ten špatný“, „musí se mi omluvit“.

Někdy se objeví i vzpomínky, kdy jsme my sami udělali něco, za co se stydíme nebo viníme a postavíme se do role viníka: „jak jsem to mohl udělat?“, „je to moje chyba“, „tohle si nikdy neodpustím“.

Pokud se vám toto stane, uvědomte si, že jste zpátky ve své mysli a začínáte příběh posuzovat. Vraťte se zpátky k emoci a k tomu, že ji pouze pozorujete a vnímáte. Bez jakých koliv nálepek, analyzování nebo souzení, kdo je hodný a kdo zlý, co se mělo či nemělo stát.

Buďte se svou emocí

Ať už je to jakkoliv silné nebo bolestivé, zůstávejte s danou emocí v přítomném okamžiku.

A buďte s ní.

Buďte s ní.

Buďte s ní.

…

Nenechte se svou myslí zatáhnout do myšlenek, příběhů nebo k přemítání o tom, co musíte později udělat.

Vraťte se ke své emoci a buďte s ní.

…

A stále s ní buďte.

…

Dovolte si jí cítit, vnímat, prožívat…

…

Tak dlouho, jak to jen bude potřeba.

…

Co se začne dít je, že se daná emoce začne postupně rozpouštět.

Může to trvat několik vteřin, minut, hodin nebo i dní. Ale pokud budete s danou emocí „sedět“ v přítomném okamžiku dostatečně dlouho, je zaručené, že se postupně úplně rozplyne.

S emocemi nebojujte

Vtip je ale v tom, že s emocí nesmíte bojovat a nutit ji, aby se „konečně“ rozplynula. 🙂

To už totiž zase do procesu zasahuje hlava, která si myslí, že to trvá nějak dlouho, nebo danou emoci odmítá, protože ji hodnotí jako „nepříjemnou“, „špatnou“ nebo „nevhodnou“.

Dokud něco odmítáme, vytváříme tím odpor a zákonitě pak musí vznikat protiodpor. (Proto ani nemá smysl v životě proti čemukoliv bojovat, protože tím danou věc paradoxně posilujeme. Lepší, než bojovat, je tvořit to, co tvořit chceme – mír, lásku, harmonii apod. Ale o tom třeba jindy.)

Teprve když emoci přijmeme a smíříme se s ní, může daná emoce odejít a dochází k našemu léčení.

Začněte své emoce uzdravovat

Teď už víte to nejdůležitější, abyste se svým lečením mohli začít.

Vím, že ten návod působí poměrně jednoduše, ale nenechte se zmást. Na začátku může být naopak velmi obtížné vydržet se svými emocemi sedět a nenechat se hlavou zatáhnout do příběhů nebo k jiným myšlenkám. Bude to vyžadovat určitý trénink, proto to určitě nevzdávejte po pár pokusech a mějte sami se sebou trpělivost.

Připravte se i na to, že spustíte opravdu silný proces. Všechny ty emoce, které jste do sebe roky zavírali, vyhýbali se jim nebo jste dělali, že tam nejsou, se začnou postupně dostávat ven na povrch. V následujících dnech či týdnech můžete být velmi emocionální.

To je ale naprosto v pořádku. Vy si dovolíte všechny ty emoce cítit, budete je pozorovat a dáte jim prostor, aby se projevily. Protože jedině tak můžete své emoce uzdravit. Projdete posvátným léčebným procesem, na jehož konci čeká vaše spokojené a emočně vyrovnané já.

Budu moc ráda, když si sezení se svými emocemi co nejdříve vyzkoušíte. Začněte klidně už dnes nebo hned teď. A po pár dnech zkoušení mi dejte vědět, jak vám to šlo.

A pokud vás baví číst o tom, jak se uzdravit zevnitř, můžete pokračovat tady.