Negativní programy: viry ve tvé mysli

Věděl jsi, že každý máme ve své hlavě zabudované stovky a stovky malých i velkých negativních programů, které napadají naše myšlení jako počítačový virus? Dnes se podíváme na to, jak tyto negativní programy vznikly, co s naším životem dělají a především na to, jak se jich můžeš zbavit.

V posledním článku Jak řídit svůj život a nenechat se jen vláčet osudem jsme mluvili o tom, jak to vypadá, když necháváme svoji mysl jet na autopilota. Bohužel na autopilota dnes funguje určitě tak 95% lidí, ne-li víc. Nikde nás nikdo neučí, jak řídit svoji mysli, a málo kdo se to naučí sám od sebe.

Nebezpečí zvané autopilot

Autopilot je skvělý pro přežití. Ale pokud chceme v životě něco víc, než jen přežívat, třeba prožívat život ve štěstí a spokojenosti, autopilot nám v tom bude spíše překážet.

Při autopilotovi nevnímáme vědomě své myšlenky, ani s nimi nepracujeme. Jen necháváme mozek, aby fungoval tak nějak samovolně, bez našeho řízení nebo zásahů.

A jak funguje mozek, když ho vědomě neřídíme, ale necháváme ho běžet na autopilota? Na základě asociací.

Mozek neustále srovnává. Pokud se současná situace té minulé podobá, vyhodnotí to mozek jako „to už znám“. A pak zareaguje stejně, jako když situaci zažil poprvé. Pro zhodnocení situace tedy použije stejnou myšlenkou jako předtím.

A my už víme, že každá myšlenka v nás vyvolá nějaký pocit. Může to být pocit dobrý, špatný nebo neutrální (žádný).

Programy v naší mysli

Právě to, jaký pocit v nás daná myšlenka vyvolává rozhoduje o tom, jestli je pro nás tato myšlenka program pozitivním, neutrálním nebo negativním.

• Myšlenky, které v nás vyvolají příjemné pocity nazýváme pozitivní programy.
• Myšlenky, které v nás nevyvolávají žádné pocity nazýváme neutrální programy.
• A myšlenky, které v nás vyvolávají nepříjemné pocity označujeme jako negativní programy.

Jak negativní programy vznikají?

Žádná myšlenka není nutně sama o sobě pozitivní nebo negativní program.

Myšlenka „nemá mě rád“ vyvolává v některých lidech negativní emoce, a jedná se tak o negativní program. Jsou však lidé, kteří vnímají myšlenku „nemá mě rád“ jako neutrální a nepříjemné pocity v nich nevyvolává. Pro ně to negativní program není.

Stejně tak, když si někdo řekne „jsem tlustý“ a vyvolává to v něm špatné pocity, je to program negativní. Když to v člověku špatné pocity nevyvolává, je to pro něho program neutrální.

O tom, jestli je po nás daná myšlenka příjemná, neutrální nebo nepříjemná tak rozhoduje jaký pocit v nás vyvolává.

Kdy negativní programy vznikají?

Veškeré programy v naší mysli vznikají přibližně během prvních 16 let života. Mají svůj původ převážně v dětství a některé i v dospívání.

Pojďme si to ukázat na příkladu ze života.

Když je ti šest let, vrátí se tvůj tatínek odpoledne domů z práce. Tváří se nabroušeně, dokonce se s tebou ani nepřivítá, ačkoliv ty ses na něho těšil. Chceš, aby si s tebou šel hrát, ale on tě jen máchnutím ruky odbude.

V tuto chvíli se jako dítě budeš pravděpodobně cítit hluboce raněn. Budeš mít myšlenky jako „je na mě zlý“, „nechce si se mnou hrát“, „nevšímá si mě“, „tohle si nezasloužím“. Ale také je možné, že budeš mít pro tatínka pochopení a řekneš si „chudák, má hodně práce“, „chtěl bych mu pomoct“.

Jaké myšlenky si jako dítě v takovou situaci pomyslíme, záleží jistě na genech, osobnosti, výchově a celkově myšlenkách, se kterýma se doma u rodičů a dalších vzorů setkáváme.

Jako dítě se naučíme takovou situaci určitým způsobem vyhodnocovat, a takto ji pak už vyhodnocujeme po zbytek našeho života.

Pokud se v tuto chvíli budeme cítit nepříjemně- smutně, naštvaně, dotčeně, vytvoří se mezi těmito myšlenkami a pocity propojení. Vznikne negativní program. Teď už mozek ví, že když je „na mě někdo zlý“, cítím se u toho nepříjemně.

Ale pokud se v tuto chvíli cítím neutrálně, žádné negativní programy v mém mozku nevznikají a v budoucnu mi takové chování od lidí vadit nebude.

Programy působí celý život

Život plyne a najednou je ti čtyřicet let. Ráno přijdeš do práce a kolega je na tebe bezdůvodně protivný. Tváří se kysele, nemluví s tebou, a když se ho na něco ptáš, tak ti jen odsekává.

Tvůj mozek jede na autopilota, tzn., v tuto chvíli vědomě nereguluješ svoje myšlenky. Proto si tvůj mozek asociativně vzpomene na situaci, kdy na tebe byl tatínek protivný, a vyhodnotí situaci stejnými myšlenkami jako tehdy.

Pomyslíš si „je na mě zlý“. A protože je tato myšlenka tvůj negativní program, začneš mít nepříjemné pocity. Začneš být na kolegu naštvaný a uražený, jako tehdy, když se s tebou tatínek nepřivítal.

Programy takto působí celý život. Situace v současnosti může být od té prvotní vzdálená dvacet, nebo klidně i čtyřicet let. Ale naše myšlenkové procesy a asociace zůstávají stále stejné.

Pokud si v dětství vytvoříme v dané situaci negativní program, tento negativní program se aktivuje pokaždé, když v našem životě vznikne podobná situace, a mozek si na ni asociativně vzpomene.

Co programy způsobují

Negativní programy máme ve všech oblastech života. Nejsou to jen věci, které nám vadí na lidech, ale třeba i to, že se věčně cítíme být bez peněz, nebo máme špatné pocity sami ze sebe.

Připadáme si nedostatečně hezcí, nedostatečně dobří, nebo nedostatečně oblíbení. Všechny tyto špatné pocity jsou ale jen důsledek myšlenek, které nám (často, aniž bychom si to uvědomovali) běží hlavou.

Kdysi v dětství vzniklo propojení mezi myšlenkou, např. jsem tlustý/chudý/hloupý a špatným pocitem. A od té doby v nás tyto myšlenky vyvolávají špatné pocity.

Jakmile se k nějaké naší myšlence váže silný pocit, začíná se v našem životě realizovat. A tak se nakonec opravdu tlustými nebo chudými stáváme. A dokud nezměníme své myšlení, bude to tak v našich životech napořád.

Rozmanitost programů

Možná si teď říkáte, co vám to ti rodiče napáchali za škody! Tolik negativních programů vám způsobili. 🙂

Pravdou ale je, že každému během dětství a dospívání vznikají jiné negativní programy. Sourozenci vychováváni stejnými rodiči mají každý své vlastní negativní programy.

Když jsem se bavila s mou sestrou o tom, jaké věci mi v dětství a v dospívání vadily na našich rodičích, často jsem se u ní setkala s reakcí: „Fakt? To vůbec nevím. Mně zase vadilo tohle…“

Velká část našich negativních programů pochází od našich rodičů, vychovatelů a dalších lidí, kteří se v našich životech pohybovali během prvních deseti let života.

Nemůžeme však mít rodičům programy, které máme ve své hlavě, za zlé. Na příkladů sourozenců je jasně vidět, že opět ani tak nejde o to, co rodiče dělali, nebo jak se chovali, ale jak si to dané dítě vyhodnotilo a přebralo. Dokonce ani jednovaječná dvojčata nemají nikdy stejné negativní programy.

Cílem není najít viníka, který mi negativní programy „způsobil“, ale naučit se tyto negace zpracovat ve své vlastní hlavě a oprostit se od jejich vlivu.

Jak negativní programy odstranit?

V hlavě tedy máme celou řadu pozitivních a negativních programů. Pokud nechám svůj mozek fungovat na autopilota, bude jen on rozhodovat o tom, jaké programy v mojí mysli spustí.

A já tak nebudu mít žádnou kontrolu nad tím, jak se cítím. Proto také končí většina lidí nešťastných, smutných a rozmrzelých. A prožívají stále ty stejné problémy dokola. Neuvědomují si, že se jim v hlavě spouští celá řada negativních programů, které je však možné zpracovat a vymazat.

Dostaň mysl pod kontrolu

Obecně jsou dvě úrovně, na které mohu se svými myšlenkami pracovat:

1. to, jakou myšlenkou danou situaci interpretuji,
2. a to, že s danou myšlenkou mám spojenou nepříjemnou emoci.

Měnit myšlenky, kterou danou situaci interpretuji je možné teprve ve chvíli, kdy přestanu používat mozek na autopilota, ale přepnu ho do ručního režimu. Jakmile si začnu být vědomý svých myšlenek a pozorovat, co se v mém myšlenkovém procesu děje, mohu ho také začít měnit a utvářet.

Pokud je kolega protivný, mozek má tendenci to vyhodnotit stejnou myšlenkou, jako jsme to vyhodnotili v dětství, kdy i náš táta byl protivný.

Pokud si tohle uvědomím, můžu si říct – takhle jsem o tom smýšlel v dětství, že je na mě zlý. Kolega na mě však není zlý, jen nemá svůj den. Zkusím zjistit, jestli pro něho můžu něco udělat. Pokud mě pošle do háje, dám mu vlastní prostor a nebudu si jeho chování brát osobně.

Často ale, i když se snažíme o situaci smýšlet jinak, stejně z ní máme špatné pocity. To proto, že náš negativní program je silnější, než naše vůle.

Může se tak stát, že žárlíte, i když racionálně víte, že žárlit nechcete. Nebo se nemůžete zbavit závislosti, i když rozumově víte, že byste přestat chtěli.

V takovou chvíli je potřeba přerušit propojení mezi danou myšlenkou a špatný pocitem. Zbavit myšlenku negativního náboje. Dokud se vám to nepodaří, budete žít svoje problémy stále dokola.

Jak tohle udělat? Jak se v životě posunout dál, zbavit se starých myšlenkových modelů a vytvořit si nové, které budou sloužit k mému užitku? O tom si budeme povídat příště.