Často slýcháme o tom, že v životě je důležité mít cíle. V tomto článku se dozvíte, proč je dobré cíle mít, a jak si je máte správně stanovit. Také se ale dozvíte, že existuje něco jako záměr, a jaký je mezi záměrem a cílem rozdíl.
Pravdou je, že většina lidí si cíle skoro vůbec nedává. A když už si cíle dáváme, tak spíše jen ty malé a krátkodobé, kterých velmi rychle dosáhneme, ale nejsou pro nás skutečnou výzvou.
Lidé si nedávají cíle ze dvou důvodu. Někteří mají strach, že se jim nepodaří jejich cílů dosáhnout, a budou se pak cítit neschopní. Tito lidé nechtějí sami sebe zklamat, a tak se raději ani nezačnou snažit.
Ti druzí vůbec neví, že by si nějaké cíle měli stanovovat, případně to ví, ale neuvědomují si jejich důležitost. A tak si žádné cíle nedávají.
Přitom právě záměry a cíle jsou pro náš život naprosto zásadní. V současném světe plném možností se člověk bez správných záměrů a cílů snadno a rychle ztratí.
Než se začneme zabývat tím, proč mít cíle a jak si je stanovovat, pojďme si nejprve vysvětlit rozdíl mezi cílem a záměrem. Možná vás překvapí, že ani sebelepší cíle vám nepomohou, pokud nemáte dobrý záměr.
Záměr je cíli podobný, ale není to totéž. Zatímco cíl obsahuje konkrétní kroky, jak něčeho dosáhnout, záměr je něco jako úmysl.
Ve skutečnosti na začátku všeho, co děláte, je nějaký záměr. Záměr ku příkladu máte, když chcete začít psát knihu, uklidit celý byt nebo změnit svoji práci.
I v průběhu dne si stanovujete spoustu malých záměrů. Nejspíš si je ani neuvědomujete, ale ony přesto řídí vaše chování a činy.
Například se rozhodnete, že chcete uvařit večeři. Tím jste si určili záměr, čeho chcete dosáhnout.
Následně proto otevřete lednici, vezmete potřebné suroviny, nakrájíte je, uvaříte, či osmahnete na pánvi a servírujete na talíř. Jakmile jste si určili svůj záměr „uvařit večeři“, váš mozek už vás vedl, co je pro to potřeba udělat.
Záměr je váš úmysl, vnitřní rozhodnutí, vůle či nastavení. A vede vás k tomu, čeho chcete dosáhnout.
Bohužel tento úžasný nástroj jen málo kdy využíváme vědomě.
Záměr nás vede k tomu, pro co jsme se rozhodli. Pokud v životě nemáte jasně stanovený záměr, budete stát na místě a nebudete se nikam posouvat. A nebo se váš život bude ubírat náhodným směrem, nad kterým nemáte kontrolu.
Jestli jste viděli film Piráti z Karibiku, určitě si vzpomínáte, že Jack Sparrow vlastnil kompas.
Na první pohled se Jackův kompas zdál pokažený, protože pokaždé, když ho Jack vzal do ruky, neukazoval kompas na sever, ale jen se bezcílně točil na všechny možné světové směry.
Avšak ve chvíli, kdy vzal kompas do ruky Will, začal kompas neochvějně ukazovat jedním jediným směrem– ne však na sever. Nakonec se zjistilo, že kompas je kouzelný a ukazuje právě tam, kde se nachází to, kam se člověk chce dostat.
Jack zcela postrádal záměr, kam by se chtěl dostat, a proto ho kompas nedokázal vést jedním správným směrem. Will měl svůj cílový bod v mysli jasně určený, a proto ho kompas směřoval přímo k němu.
Přesně tak to funguje s našimi záměry. Záměry člověka směřují, ale musí vědět, kam se chce dostat a musí být odhodlaný se tam dostat.
Když nemáte jasně stanovený záměr, tak nevíte co chcete, a můžete být proto zmatení v tom, co si máte vlastně vybrat. Na co se máte soustředit a čemu věnovat svůj čas a energii.
Záměr navíc nemáme v životě jen jeden, často naplňujeme několik různých záměrů současně. Máme záměr v oblasti vztahů a práce, ale třeba i v péči o své tělo, v osobním rozvoji, nebo řadu menších záměrů týkajících se každodenních aktivit.
Pokud stejně jako Jack postrádáte ve svém životě vědomý záměr, budete zkrátka plout směrem, který se namane. Cokoliv se naskytne za příležitost, která vás zaujme, vy po ní skočíte a vydáte se novým směrem.
Co je na tom špatného?, ptáte se. Vlastně vůbec nic, pokud se nesnažíte dostat na konkrétní místo. Ale vzdali jste se kontroly nad svým životem.
Pokud máte nějaké sny, kterých chcete dosáhnout, bez záměru je jen malá šance, že se vám to podaří.
Spousta lidí dodělá střední školu a vydá se na vysokou, protože je to v danou chvíli dobrý nápad. Většina spolužáků tam jde, rodiče to očekávají, a v budoucnu možná budou mít lepší práci.
Vyberou si vysokou školu podle aktuálních zájmů nebo doporučení rodičů. Po roce studia, někdy i více, zjistí, že jim škola nedává to, co bych chtěli, a tak změní obor, možná i víc, než jednou.
Když nějakou školu konečně dodělají, nebo třeba taky nedodělají, uchytí se v první práci. Takové, která se zdá být celkem zajímavá a relativně dobře placená. V horším případě je to prostě jen první práce, kde jsou přijati.
Po roce, pěti, či deseti, podle míry trpělivosti, si uvědomí, že jsou v práci nespokojení, a tak začnou hledat novou. Případně usilovat alespoň o povýšení. Když už dělají práci, která je nebaví, ať je za to aspoň dobře platí! 🙂
Teprve v pětatřiceti nebo čtyřiceti si začnou lidé uvědomovat, že žijí život podle obecné šablony a nahodilých příležitostí, ale ne podle svých představ a očekávání. A často přichází životní krize či vyhoření.
Kdyby však měli jasně stanovený záměr, ten by je vedl nejen na správnou školu, ale také do té správné práce či k těm správným příležitostem. Věděli by, čemu mají dát přednost, a co naopak odmítnout, i když se to zdá jako dobrá nabídka.
Naštěstí, ať už je vám patnáct, třicet, nebo padesát, nikdy není pozdě začít směřovat tím správným směrem.
Takhle tedy vypadá rozdíl mezi tím mít a nemít nastavený záměr. To, že máte záměr ještě ale nutně neznamená, že máte vyhráno.
Někdy si své záměry stanovujeme špatně. Obvykle děláme některou z následujících chyb:
Používáme negativní tvary.
Podstatou věty je, že se stále soustředíme na vyhazov ze školy, a tím ho k sobě přitahujeme.
Používáme slovíčko chci.
Vesmír/Bůh/Život (podle toho, na co věříte) vám to do puntíku splní- budete i nadále „chtít zůstat“ na škole. Ale to neznamená, že na ní opravdu zůstanete.
Používáme budoucí čas.
Kdykoliv je náš záměr formulován v budoucím čase, tak se nemůže splnit už teď v přítomnosti, ale oddaluje se do nekonečna.
Vždycky se také zamyslete, jestli se nedá záměr vyložit jinak, než jak to myslíte.
Úspěšný autor knih „Jak si správně přát“ Pierre Franckh si přál zahrát si ve filmu. A tak si dal záměr, aby ho všichni viděli. A také že ho viděli. Roli ve filmu nakonec opravdu dostal, ale nikdo ho při ní neslyšel, protože ho nechali předabovat.
A je tu ještě jedna věc, kterou byste měli o záměrech vědět, nejspíš ta nejpodstatnější. Ne vždycky nám naše záměry slouží tak, jak bychom chtěli.
Záměr totiž není ve slovech, není to nutně to, co chceme, nebo po čem toužíme. Ale je to to, co víme, že se stane. Je to naše vnitřní jistota a pocit.
A tak rozumově můžete chtít zhubnout, ale pokud máte vnitřní jistotu, že se to nepovede, tak nikdy nezhubnete.
Když chcete zhubnout, funkčním záměrem by bylo například „vím, že mám rychle a snadno svou ideální váhu“.
Protože ale máme negativní programy, které nám říkají například, že nevěříme, že se to povede, nebo že na to nemáme, že jsme stejně tlustí apod., náš záměr je tím ovlivněn.
Na jednu stranu tak sice toužíme po štíhlejší postavě, na druhou ale vnitřně tak nějak víme, že to nepůjde a že se to nepovede. A proto pak nemůžeme zhubnout.
Záměr tedy není jen o našich vědomých myšlenkách, ale především o našich vnitřních bytostných pocitech a přesvědčeních.
Pokud něco „víme“, že je pravda, pak Vesmír/Bůh/Život udělá vše pro to, aby nám tuto vnitřní jistotu potvrdil. A pokud vnitřně „víme“, že nikdy nezhubneme, pak si můžeme dávat cíle a vědomé záměry jaké chceme, ale se svou váhou nehneme.
Jestli tedy chcete v životě něčeho dosáhnout, a nechcete se vzdávat kontroly nad svým životem, je potřeba:
A teď už si pojďme říct, proč mít cíle a jak si je správně stanovit.
Jak jsme si vysvětlili, záměr je určitá vize, myšlenka, prvotní rozhodnutí. Je to úmysl, čeho chceme dosáhnout.
A pomocí cílů se pak k tomuto záměru postupně propracujeme. Cíle slouží ke konkretizaci záměru. Cíl je proto konkrétní, měřitelný a má nějaký termín, viz. dále.
Co se stane, pokud si žádné cíle nestanovíme? Může se záměr splnit i bez cílů?
Je to docela zajímavé. Někdy se skutečně stane, že se záměr vyplní sám. Třeba, když si přejeme nové auto a znenadání ho vyhrajeme nebo zdědíme. Nebo když si dáme záměr potkat svou životní lásku a narazíme na ni na ulici.
Pak jsou ale záměry, které se neobejdou bez toho, že bychom pro ně museli něco udělat.
Představte si, že máte záměr mít milion korun. V první fázi svůj záměr vyslovíte/definujete/nastavíte.
Může se stát, že po nějaké chvíli peníze vyhrajete, zdědíte, nebo jinak obdržíte. Také se ale může záměr začít naplňovat tím, že vám Vesmír/Bůh/Život pošle nápad, jak tyto peníze získat. Třeba tím, že prodáte nějaký svůj majetek, napíšete skvělou knihu, nebo založíte nové podnikání.
Takové naplnění záměru už však vyžaduje vaši aktivitu a právě v tu chvíli přichází na řadu cíle.
V některých případech se bez cílů tedy neobejdete.
Cíle nám pomáhají překonat vzdálenost mezi stanovením záměru a naplněním záměru. Pomáhají nám dělat ta správná rozhodnutí a držet si směr.
U některých záměrů je cesta k jejich naplnění tak jednoduchá, že si žádné cíle ani dávat nemusíte. Například se rozhodnete, že vyperete ložní prádlo (záměr) a víte, co máte dělat. Svléknete povlečení a prostěradlo, dáte je do pračky, navolíte program, přidáte prášek, a pustíte pračku.
Ne vždycky je to ale tak jednoduché a my přesně víme, co máme pro naplnění našeho záměr udělat.
Odpovědí na otázku, proč mít cíle je, že bez cílů nemáme plán, jak svoje záměry naplnit. Bez cílů často jen těžko dosáhneme toho, čeho dosáhnout chceme.
Takovým příkladem může být například záměr: mám výnosné podnikání. Z takového záměru může být člověk hodně zmatený, a neví do čeho se pustit dřív, protože podnikání může zahrnovat: tvorbu produktu, nalezení klientely, získání financí, marketing, výpověď v současné práci, sehnání prostor, zaměstnanců atd.
Proto je potřeba si vytvořit plán a stanovit cíle, podle kterých budete dále postupovat.
Už tedy jistě chápete, že je potřeba si cíle stanovovat. Není zkrátka možné dosáhnout cíle nebo záměru, který si nestanovíte, to by musela být hodně velká náhoda.
Připomíná mi to můj oblíbený citát:
Nevím, co chci, ale chci to hned. 🙂
Je dokázané, že lidé, kteří si stanovují cíle, svých cílů téměř vždy dosáhnout. Často to nebývá hned na poprvé, ale pokud vytrváte, úspěch je téměř zaručený.
Své cíle bychom si měli stanovovat pro všechny oblasti života, které v našem životě hrají důležitou roli. Můžou tam patřit cíle v oblastech:
V každé oblasti je dobré si nejprve určit nějakou dlouhodobější vizi (záměr). Někdo si dokáže představit, jak by to chtěl mít za 20 let, někdo třeba jen za 5 let. Je to individuální, navíc se jako lidé vyvíjíme a naše sny, touhy a přání se mění.
Přesto všechno však doporučuji si vizi (záměr) udělat, a vždycky to můžete změnit. Ze záměru totiž můžete odvodit své dlouhodobé cíle, a z nich potom ty krátkodobé.
Např. záměr: za 5 let se přestěhovat do rodinného domu.
Co je pro to potřeba udělat? Musíte sehnat hypotéku, koupit pozemek, nechat dům postavit.
Víte, že stavba domu bude trvat rok, a hledání pozemku včetně koupě odhadnete na další půl rok. Když budete počítat s půl rokem do rezervy, máte tři roky na to, abyste si vybudovali dostatečný příjem, na základě kterého vám dají hypotéku.
A to můžete dále rozkládat na roční a měsíční cíle. A najednou máte velice konkrétní představu, co pro naplnění svého záměru můžete právě teď udělat.
Nejde však jen o to si své cíle stanovit, ale také na nich začít pracovat. A z toho důvodu by měli být cíle vytvořeny tak, aby byly splnitelné.
Jak takový cíl vypadá a co všechno obsahuje? Existuje celá řada návodů, jak si stanovit cíle správně, ten nejčastější je tzv. cíl SMART (anglická zkratka, v překladu „chytrý“).
Obecné nebo neurčité cíle se vám budou jen velice těžko naplňovat. Třeba cíl „jsem finančně svobodný“ zní sice lákavě, ale vůbec v tom není obsaženo, co to konkrétně znamená.
A pokud nevíte, co váš cíl konkrétně znamená, pak ho budete jen velice těžko dosahovat. Protože nebudete vědět, jaké kroky je potřeba podniknout k jeho naplnění.
Další příklady nespecifických cílů jsou například: začnu jíst zdravěji, chci se mít lépe, budu míň kouřit, budu míň utrácet.
Ta myšlenka za tím je dobrá, ale je potřeba to více specifikovat.
Jsem finančně svobodný může být náš záměr. Ale jako konkrétní cíl je potřeba to ujasnit. Například, že každý měsíc mám příjem 30.000 Kč z podnikání.
Místo budu méně kouřit dát cíl, že kouřím 3 cigarety za den, pokud jsem jich kouřil 5. Začnu jíst zdravěji je možné specifikovat například jako: jím max. třikrát týdně pečivo, ostatní dny ho nahradím rýží a pohankou. Nebo jím max. jednu tabulku čokolády za týden apod.
Je také potřeba si určit, jak poznáte, že jste svých cílů dosáhli. Proto je potřeba, aby obsahoval nějakou měřitelnou jednotku, ať už to jsou kilometry, kalorie, koruny, nebo počet.
Např. jsem finančně svobodný není měřitelné, ale vydělávám měsíčně 30.000 Kč z podnikání měřitelné je. Protože na konci měsíce jasně vidím, zda jsem těch 30.000 Kč opravdu vydělal či nikoliv.
Na jednu stranu je potřeba nebát se dávat si velké cíle, aby byly ambiciózní a motivovali nás se snažit. Na druhou stranu musí být tyto cíle (pro nás) dosažitelné.
Co se týče našeho příkladu vydělávat měsíčně 30.000 Kč z podnikání, to pro spoustu lidí ambiciózní je. A když si uděláte nějaké propočty (cena výrobku krát počet zákazníků), uvědomíte si, že to je i dosažitelné.
Někomu to však může připadat až příliš ambiciózní a může mít pocit, že on něčeho takového dosáhnout nezvládne.
V takovém případě je dobré si cíl rozdělit do menších cílů tak, aby mu to připadalo zvládnutelné. Např. vydělávat nejprve 10.000 Kč nebo jen 5.000 Kč měsíčně. A teprve, až toho dosáhne, může tento cíl navyšovat.
Nebojte se dávat si ambiciózní cíle a nezapomínejte v sebe věřit, že to dokážete.
Relevantní, nebo také hodící se cíle, jsou takové cíle, které se hodí k vám, vašemu životu, hodnotám a poslání.
Pokud víte, že milujete domácí pohodu a stereotyp, proč byste si například dávali jako cíl žít jako nomád a cestovat po světě v přívěsu? Nebo pokud víte, že prostě milujete jógu a pomalejší cvičení, proč byste si dávali za cíl uběhnout maraton?
Nedávejte si cíle, jen proto, že jsou třeba „moderní„, nebo si je zrovna všichni dávají. Neztrácejte svůj čas a život s něčím, co pro vás nemá hodnotu nebo smysl.
Každý dobrý cíl by měl mít také konkrétní termín do kdy ho hodláte splnit. Pokud si tento termín neurčíte, budete mít tendenci práci na cíli odkládat.
Většina lidí má totiž pocit, že mají v životě dostatek času. Navíc je dokázáno, že člověk vyvine největší úsilí těsně před koncem termínu.
Přečetli jste si to nejdůležitější, co potřebujete vědět pro to, abyste si své cíle stanovili a úspěšně jich dosáhli. Většina lidí hledá nějaký kouzelný návod, aby nemuseli dělat pokud možno vůbec nic a měli modré z nebe. 🙂
Když člověk umí ovládat zákon přitažlivosti, stanovuje si dobré záměry a nepřekáží mu příliš mnoho negativních myšlenek, tak si mnohdy jsme schopni do života přivolat zázraky.
Pravdou ale také je, že všechny velké cíle a záměry, které za něco stojí, vyžadují dlouhou soustavnou práci. Nejen na těch cílech, ale také sám na sobě. A to je také důvod, proč se tak málo lidí snaží v životě něčeho dosáhnout.
Avšak kousek po kousku, krok za krokem, při soustavné práci a zaměření není snad žádný cíl, kterého by lidé neuměli dosáhnout. A tak vám přeji, ať najdete sílu, vytrvalost a odhodlání si svoje sny a cíle splnit.